Historie rodiny Mejstříků

Pro výzkum historie rodu Mejstříkových bylo čerpáno především ze tří zdrojů. Životní data jednotlivých osob byla získána z příslušných matrik vedených od roku 1632 na berounské faře a především na faře v obci Železná, do nichž bylo zapisováno od roku 1664. Vlastnické poměry a mnoho dalších podrobností ze života předků bylo zaznamenáno v pozemkových knihách panství Karlštejn založených v roce 1607 a v soupisech poddaných jmenovaného panství vedených od roku 1657. Informace z těchto a některých dalších zdrojů přinesly poměrně slušný obraz o životě jednotlivých generací rodu Mejstříkových od roku 1653. Následující stať chronologicky popisuje nejdůležitější momenty historie rodu dokumentované četnými obrazovými přílohami opatřenými přepisem uvedených sdělení.

Z výše uvedených pramenů vyplynulo, že nejstarším známým předkem rodu Mejstříkových je Jiří Mejstřík (kol. 1620 – 1672). O místu jeho narození a předchozím působišti zatím není nic známo. První zprávy, které o něm hovoří, jsou z roku 1653, kdy Jiří zakoupil grunt v obci Hýskov patřící tehdy k panství Karlštejn. Jedna z nich je zaznamenána v pozemkové knize panství pro léta 1647 – 1673. Jiří Mejstřík v uvedeném roce koupil usedlost od Anny, vdovy po Jiřím Frynkovi. Ten ji měl v držení od roku 1607 (koupil ji za 350 M) a již v roce 1628 ji vyplatil. V roce 1651 však zemřel a vdova zřejmě na hospodářství nestačila. Prodala ho tedy jmenovanému  Jiříkovi Mejstříkovi, ovšem pouze za 130 M, neboť „magícze žiwnost swau stenczenau [původně tedy ke gruntu náležely větší pozemky] spustlau a diediny nade ní  na wietším díle zarostlé“ nemohla více žádat – více o tomto trhu viz níže. Další dokument, který o Jiřím přináší další informace je tzv. Berní rula z roku 1654. Berní rula vznikla krátce po zhoubné třicetileté válce za účelem lepšího výběru daní (berní) a stala se prvním soupisem všech hospodářských jednotek (selských hospodářství a měšťanských živností), jež podléhaly zdanění na území celých Čech a Kladska. Více o berní rule a následných šetřeních například zde.

Z berní ruly se tak dozvídáme, že Jiřík byl osazen na grunt v roce 1653 (jak i uvádí  zápis v pozemkové knize) a možnosti a současný stav jeho hospodářství. Již výše naznačeno, že živnost převzal zpustlou, není proto divu, že se zde uvádí – potahů chovati může 4, má 2, krav chovati může 7, má 2. Z ostatního dobytka v té době choval 2 jalovice, 4 ovce a 1 svini. Obhospodařoval celkem 66 strychů rolí (asi 18,5 ha), z čehož na jaře osíval 8,2 strychu a na zimu 12 strychů.

Uvedená vdova Anna Frynková se v roce 1661 znovu vdala za Šimona Hušu Loděnice, ale brzy poté (1666) zemřela. Malou část svého podílu ze statku připadl jejímu manželovi (10 M), větší část odkázala k záduší železskému a loděnickému (v Loděnici byla pohřbena). Vejruňky tedy poté Jiří splácel těmto tzv.„nápadníkům“. (vejruňky –  weyrunk – pravidelné roční splátky, jimiž se hospodář vypořádával s tzv. nápadníky, tedy osobami či institucemi, jimž náležel na gruntě jistý dědický či zakoupený podíl.)

Jméno Jiřího Mejstříka a členů jeho rodiny zachycuje i několik nejstarších soupisů poddaných panství Karlštejn. V soupisu z roku 1662 (viz níže) je již zapsána celá rodina, takže můžeme dosti přesně určit data narození i těch dětí, jejichž jména nejsou zanesena v matrice.

Jiří Mejstřík hospodařil na gruntě až do roku 1672, kdy zemřel. Jak uvádí zápis z následné pozemkové knihy (pro léta 1674-1715), po smrti Jiřího Mejstříka, zůstali čtyři dědicové – manželka Zuzana a tři děti.

Do své smrti  splatil Jiří z ceny gruntu celkem 77 M (o ty se rozdělila vdova s jeho potomky) a zbylých 53 M náleželo dále oněm dvěma záduším z odkazu Anny Frynkové provdané Hušové (viz již výše).

Na gruntě tedy zůstala hospodařit vdova Zuzana s třemi dětmi. Doba byla tehdy velmi zlá – utužování poddanství, zvyšování robotních povinností a daní (války s Turky). Dokládají to i četné zápisy v pozemkové knize.

Vdova Zuzana (kol. 1618 – 1698) vedla živnost až do roku 1688, kdy ji předala jedinému synu Janovi (kol. 1650 – 1694). Navzdory těžké práci a všem obtížím, jež ji v životě potkaly, se dožila vysokého věku, přežila dokonce i syna Jana.

Z dalšího se dozvídáme, že Janova sestra Anna (kol. 1655 – př.1688) provdaná za Tomáše Pousteckého Mořinky byla v té době již po smrti a zanechala po sobě malou dcerku Mařenku. Druhá sestra Magdalena byla vdaná za Matěje Horáka Hýskova. Mladýhospodář byl v té době již ženatý, v roce 1683 si vzal Dorotu Topfl Chyňavy a měli spolu pět dětí, dvě však zemřely v dětském věku. (Peníze – hodnota gruntu a jednotlivých podílů se udávala v kopách míšeňských grošů (M). Převod – (1 M = 60 g (grošů), 1 groš = 7 míšeňských denárů (dc). Více například zde.)

 Jan si gruntu dlouho neužil, zemřel předčasně v roce 1694. Zanechal po sobě jmenovanou Dorotu a tři malé děti. Matka Zuzana byla již velmi stará a mladá vdova nemohla sama hospodářství utáhnout. Zvolila tehdy jediné možné řešení, znovu se vdala. Vzala si ještě v témže roce Václava Hampla (kol. 1660 – 1729) z Dobříče. Po smrti Jana Mejstříka segruntu ujímá Václav Hampl, druhý manžel vdovy Doroty.

Václav Hampl (kol. 1660 – 1729) se stal, co se majetku týče, de facto jeho správcem (ale se všemi právy a povinnostmi držitele) do doby, než nabude plnoletosti oprávněný dědic, tedy některé z dětí zemřelého Jana Mejstříka a jeho, nyní Hamplovy manželky Doroty. K tomu došlo v roce 1718 (viz níže) – syn Jiří Mejstřík (1684 – 1742) se ujal gruntu.

Dle výsledku prošacování (prohlídky a ocenění) rychtářů byl statek dosti zpustlý a cena byla stanovena o něco nižší (116 M). Václav Hampl jako odstupující hospodář si vymínil pro sebe a manželku podmínky výměnku.

Soupisy poddaných jsou vedle pozemkových knih velmi cenným materiálem, neboť postihují životy všech sledovaných osob. Byly v podstatě, přeloženo do dnešních časů, každoročním „sčítáním lidu“ – i když jen poddaného, nebyly v něm zahrnuty osoby svobodné. V některých letech úředníci vyhotovili i přehledný soupis pro celé panství, např. v roce 1676. Dozvídáme se tak, že na celém panství žilo 1260 lidí, v Hýskově pak 76 osob. Sčítané osoby jsou ještě dále rozděleny do několika kategorií. Takže v uvedeném roce hospodařilo v Hýskově celkem 10 hospodářů, z toho devět ženatých a dva podruzi (jeden ženatý). V obci byly dvě vdovy (jednou z nich Zuzana Mejstříková). Další údaje informují o věkové struktuře obyvatel. V Hýskově tehdy žilo 17 dětí od 1 do 10 let, 10 dětí od 10 do 18 let a dvě slečny a dva mládenci byli ve věku vhodném ke vdavkám a ženitbě. Zbývajících 23 osob byli zběhlí. Zda zběhli z jiného panství či pouze z jiného gruntu karlštejnského panství se již nedozvíme. V každém případě počet zběhlých (na celém panství 249 osob z 1260 obyvatel – tedy takřka každý pátý) svědčí o tehdejších těžkých poměrech.

V případě Václava Hampla zase soupisy poddaných názorně dokumentují starý zvyk. Pokud se muž přiženil na nějaký zavedený grunt, dostal s ním i nové příjmení. Zajímavé je, že v matrice byl mnohem později zapsán původním příjmením.

Ostatní děti Jana Mejstříka (kol.1658 – 1694) zemřely v dětském věku.

V roce 1718, kdy Jiří (1684 – 1742) grunt po otčímovi přebíral, byl již podruhé ženatý. S prvou manželkou Magdalenou (kol. 1685 – 1713) měl celkem pět dětí – Annu (*1707), Matěje (1708 – 1780), který založil další generaci rodu, Marii Magdalenu (*1710), Lidmilu (1712 – 1712) a Kateřinu (1713 – 1713). Dvě posledně jmenované dcerušky však záhy zemřely. Druhá manželka Dorota (kol. 1696 – 1746) mu dala dalších devět dětí, devět synů, dva z nich však zemřeli v dětském věku. Na panství Karlštejn byly velmi pečlivě vedeny každoroční soupisy poddaných (1715 – 1784). Podávají nám tak velmi podrobný přehled o životě jednotlivých obyvatel. Co se týká informací o rodině, nejhutnější je zápis z let 1741-43. Tehdy došlo v rodině Jiříka Mejstříka (1684 – 1742) k několika velkým změnám, které tento zápis postihuje. Nejprve v roce 1740 odešel syn Jakub (*1716) na vojnu. Dva roky poté zemřel hospodář a krátce nato jeho dva synové – Jan (1715 – 1743) a Josef (1722 – 1743). Na uvolněném gruntu začal hospodařit syn Jiří (1720 – 1799), zprvu s matkou vdovou Dorotou (1696 – 1746). Níže uvedený zápis dále uvádí i ostatní členy rodiny a jejich postavení v ní.

Po smrti otce tedy rodný grunt připadl synu Jiřímu (1720 – 1799), v té době již ženatému (zápis viz níže). Grunt, na kterém žily nejstarší tři generace rodu Mejstříkových, obdržel po očíslování domů v roce 1770 za vlády Marie Terezie číslo 28, jež mu zůstalo i po následném přečíslování v roce 1806. Čtvrtý majitel Jiří (1720 – 1799) ho k stáru (v roce 1773) postoupil svému zeti Jiřímu Sojkovi, grunt tak přešel v držení tohoto rodu.

Na Jiřího (1720 – 1799) početné sourozence připadl pro velké zadlužení gruntu jen malý podíl (necelých 11 M, v té době zhruba cena jedné krávy). Museli si tak hledat obživu, zvláště pak po brzké smrti vdovy Doroty (1746), kde se dalo. Nejstarší Anna (*1707) nejprve sloužila u bratra, později u sestry Marie (*1710)vdané Fialové. O Matějovi (1708 – 1780) bude více pojednáno dále. Kromě Jakuba (*1716) narukoval na vojnu i Václav (*1725). Brzy se však vrátil, byl propuštěn na obšit (propouštěcí list), oženil se a sloužil pak u bratra Jiřího (1720 – 1799) na gruntě. Vít (*1731) se šel v patnácti učit krejčím a o rok později dostal povolení odejít na rok na vandr. Vandrování se mu asi zalíbilo, několikrát si ho zopakoval. Po návratu krátký čas bydlel u bratra na gruntě a provozoval tam své řemeslo, brzy poté se oženil. Nejmladší František (*1735) sloužil převážně u bratra na gruntě, některá léta u sousedních sedláků. I ten se nakonec oženil a zůstal podobně jako jeho ostatní bratři v rodné vsi.

Po smrti Jiřího Mejstříka (1684 – 1742) došlo v roce 1743 opět k prošacování gruntu (oceněn na 254 M) a jeho předání synovi Jiřímu (1720 – 1799). Grunt tak přešel v držení druhé větve rodu. Byl silně zatížen starými dluhy, takže na každého z dědiců zbylo pouhých 10 M 53 g 4 ½ dc.

Nejstarší ze synů a pokračovatel rodu Matěj (1708 – 1780) zpočátku žil a vypomáhal na rodném gruntě otci, poté několik let až do své svatby sloužil u místního rychtáře Pařeza. V roce 1745 si vzal za manželku Lidmilu (1725 – 1771), dceru Mikoláše Huši, domkáře z Hýskova. Po svatbě si na obecním pozemku vystavěl chalupu.

Do pozemkových knih však byl příslušný zápis přivtělen až v roce 1760 resp. 1763. Z něho vyplývá, že Matějův bratr Jiří (1720 – 1799) obecní pozemek, na kterém chalupa stála, připojil ke svému gruntu a dohodou s obcí ho směnil za jiný pozemek. Bratru Matějovi přidal k chalupě malý pozemek a ten se zato vzdal svého podílu na rodném gruntě. Součástí smlouvy je i závazek Matěje Mejstříka „..Milostiweg Wrchnosti Carlštejnskeg wšechnu robotu a panskou powinnost… wikonati…“, není však uvedena výše těchto povinností.

Chalupa vystavěná Matějem dostala později čp. 9. Dle níže uvedeného popisu v pozemkové knize vše nasvědčuje tomu, že dnešní domek v Hýskově, Libinské ulici 9, leží na místě bývalé Matějovy chalupy.

Soupisy poddaných reagovaly na změny mnohem rychleji. Výše uvedený zápis z pozemkové knihy, v podstatě smlouva mezi bratry Jiřím (1720 – 1799), Matějem (1708 – 1780) a obcí, odrážela skutečnost, ke které došlo již v roce 1748, jak plyne z níže uvedeného snímku:

Soupis poddaných z roku 1748 – Matěj Mejstřík již v chalupě na Mejstříkovském gruntě

V soupise je již zachycen malý Josef (1746 -1815), tehdy ve věku jednoho roku, který později založil další, již pátou známou generaci rodu. Po něm do rodiny přibylo ještě pět sourozenců. Dva z nich však zemřeli v dětském věku – Alžběta (1755 -1757) a František Jan (1763 – 1764). Matka Ludmila (1725 – 1771)zemřela brzy poté ještě poměrně mladá (46 let). Děti tak museli již ve třinácti či čtrnácti letech do služby k okolním sedlákům. Se starým otcem Matějemtak v chalupě nakonec zůstala jen nejmladší Kateřina (1760 -1787), neboť její bratr Martin (1751 – 1775) předčasně zemřel a dva nejstarší bratři Josef (1746 -1815) a Matěj (*1749) se oženili. Otce pochovala v roce 1780 a brzy poté (1787) zemřela ještě svobodná na horkou nemoc. Chalupu čp. 9 po otci nakonec zdědil syn Matěj (*1749) s rodinou. Dozvídáme se o tom však až ze zápisu z roku 1802, kdy již nebyl mezi živými a chalupu po něm dostal jeho jediný syn Josef.

V roce 1780, kdy jeho otec Matěj (1708 – 1780) zemřel, byl už Josef (1746 – 1815) ženatý. Vzal si v roce 1774 Annu (kol. 1752 – 1801), dceru Pavla Proška Hýskova. Do svatby ponejvíce sloužil u sedláka Václava Pařeza, na jeho gruntě čp. 23 si poté vystavěl svou vlastní chalupu čp.14.

Po prvorozeném Františkovi (*1775) a malé Magdaleně (*1777) přišlo na svět v letech následujících dalších šest potomků. Z osmi dětí bylo celkem šest chlapců, tři z nich však ještě v chlapeckém věku zemřeli. Josef (1780 – 1785) podlehl spále, jeho později narozený jmenovec si v deseti letech uhnal horkou nemoc – Josef (1788 – 1798) a maličký Jiří (1792 – 1793) zemřel na následky úplavice. Kromě dvou výše jmenovaných dětí se dospělého věku dožili ještě Václav (*1782), Marie (*1786) a konečně benjamínek, který vyplnil další článek rodové posloupnosti Jan (1796 – 1862). Rodina byla živa z malého políčka a příležitostné práce u sedláků, odrostlé děti musely brzy do služby rovněž. V roce 1801 zemřela v poměrně mladém věku (49 let) matka Anna, nejmladšímu Janovi bylo pouhých pět let. Otec se již podruhé neoženil, živil rodinu s pomocí starších dětí sám. Zemřel v roce 1815.

V roce 1785 císař Josef II. vydal patent, kterým byl vytvořen a v roce 1789 zaveden tzv. Josefský katastr. Sice byl (pro protesty šlechty) brzo zrušen, ale znamenal přelom v evidenci půdního fondu. Území celého státu bylo rozděleno na katastrální obce a v nich přesně vyměřeny, očíslovány a pojmenovány jednotlivé parcely. Později sice došlo k přečíslování parcel (tzv. Stabilní katastr), ale místní názvy se objevily na mapách Stabilního katastru. Díky tomu můžeme popsat, kde ležela pole gruntu čp. 28, tedy kde hospodařily první generace rodu. Možná jsou některá stará místní jména živá ještě dnes.

V té době již na bývalém Mejstříkovském gruntě hospodařil Jiří Sojka a patřila mu pole a louky v těchto částech obce – Na Vyničkách, U Rybníčka, Pod Haltýři, Za Brankou, Pod Perkosy, V Hrachovým dole, U Velkýho dubu, Na Mějtě u Nižborského lesa, U Průhona a Za Řekou.
Pro úplnost, k čp. 9, kde žil do své smrti Matěj Mejstřík (1708 – 1780) a po něm jeho syn Matěj (*1749) z paralelní větve rodu patřila pouze zahrada při chalupě.
Konečně k chalupě čp. 14, jež patřila Josefovi Mejstříkovi (1746 – 1815), náleželo pole U Božích muk a malé políčko U Rybníčka.
V mapě Stabilního katastru (z r. 1840) se ještě vyskytují tato další místní jména – Za Humny, Pod Hory, Na Boku, U Černého kříže, V libinách, V Kabátě, V Zaluží, Na Kluku, U Vlachovy louky, V Dolíku, V Hertech, Na Cihlářce, Na Klíně, Nad Hutí, Za Kostelem.

Po krátké vsuvce zpět k další generaci rodu. Jejím představitelem byl již výše uvedený Jan (1796 – 1862). O jeho životě a životě jeho potomků bylo již čerpáno pouze z matrik, proto jsou informace poněkud skoupé.

O Janovi je známo, že mladá léta strávil ve vojenské službě, ženil se až ve třiceti letech (mládenci se tehdy obvykle ženili krátce po dosažení dvaceti let, mnohdy i dříve). Vzal si za manželku Barboru (1797 – 1869), dceru Matěje Palase, havíře a domkaře ze Železné. Jan se z vojny vrátil na rodnou chalupu čp. 14 a žil zde se svou rodinou po celý život. Malé hospodářství zřejmě obstarávala hlavně žena s dětmi, neboť Jan v sezóně provozoval své zednické řemeslo. V rodině se narodilo celkem sedm dětí, dvě však zemřely v kojeneckém věku, nejstarší Marie (1828 – 1828) a Josef (1836 – 1837). O Kateřině (*1829) a Václavovi (*1831) nic dalšího známo není, zřejmě se odstěhovali. Jmenovci zemřelých sourozenců, Marie (1833 – 1911) a Josef (1838 – 1917), zůstali v rodné vsi a dožili se vysokého věku. V místě narození zůstal i nejmladší František (1840 – 1920), další zástupce rodu. Rodina žila velmi skromně, otec Jan podlehl časté nemoci chudých – tuberkulose. Jeho manželka Barbora ho přežila o sedm let a zemřela v roce 1869.

Syn František (1840 – 1920) se rovněž dal na zedničinu. V roce 1863 si vzal Kristinu Kateřinu (*1842), dceru Jana Hanouska, kovářského mistra z Ptáku 12. Rodnou chalupu dostal starší bratr Josef (1838 – 1917), mimochodem rovněž zedník. V chalupě čp. 14 zůstala tato větev po čtyři generace až do současnosti. Všichni mužští zástupci tohoto rodu byli a jsou Josefové. Rodina Františka si tedy musela sehnat jiné bydlení. Nejprve pár let bydleli v čp. 84, kde se jim i narodily nejstarší dvě děti – Anna (*1864) a Marie (*1866). Další tři děti přišly na svět v chalupě čp. 48. Nejprve dcera Kateřina (1870 – 1871), která však v necelých dvou letech zemřela na záškrt. O tři roky později se narodil první syn, Josef (1873 – 1953), pokračovatel rodu a po něm dcera Josefa (1875 – 1937). Dva nejmladší potomci, František (*1883) a Růžena Antonie (1886 – 1901) se narodili v čp. 124. Krátce na to (přibližně v roce 1893) se rodina odstěhovala do nově postaveného domku čp. 166. Nejmladší dcerka Růžena zemřela mladá, zabila ji tuberkulosa.

Pokračovatel rodu Josef Mejstřík (1873 – 1953) se oženil s Annou (*1871), dcerou Františka Mengra, nádeníkaz Hýskova 60 a v roce 1902 se přestěhoval do nově postavené chalupy s čp. 200. Zde počal čtyři děti. Růženu (1898 – 1976), Ladislava (1900 – 1918), Josefa (1902 – 1976) – pokračovatele rodu a Josefu (1907). Po smrti manželky Anny se Josef Mejstřík (1873 – 1953) rozhodl opustit chalupu v Hýskově a odejít do Chyňavy za družkou Josefou Berdychovou. V roce 1953 se pak přestěhoval do Berouna, kde téhož roku zemřel. Josefův bratr Ladislav (1900 – 1918) zahynul v posledních měsících 1. světové války.

Josef (1902 – 1976) zůstal po otcově smrti (1953) v rodném domě a s manželkou Jiřinou Mengrovou (1907 – 1976), dcerou Jiřího Mengra a Anny Vostré, měli jediného syna Františka (1926 – 2010).

František Mejstřík (1926 – 2010) se v roce 1949 oženil s Miladou Vlachovou,z Újezda nad Zbečnem (1927 – 2011) a měli společně syna Miroslava (*1950). František po druhé světové válce vstoupil do sboru příslušníků veřejné bezpečnosti, a tak musel opustit rodnou chalupu, která po smrti jeho otce Josefa (1976) a matky Jiřiny (1976)zůstala prázdná.

Rodina Františka se často stěhovala (Rokycany, Hýskov, Loděnice) a nakonec skončila v Berouně, kde František sloužil až do důchodového věku. V roce 1976 se Miroslav (*1950) oženil s Janou Kleknerovou (*1953) z Komárova. Narodily se jim dvě děti. Jan (*1977) a Hana (*1980). Již dvanáctá generace rodiny Mejstříkových.

V roce 2009 zrekonstruoval Miroslav Mejstřík se svou ženou Janou hýskovský domek čp. 200, do kterého se v témže roce společně z Berouna přestěhovali.

Syn Jan Mejstřík (*1977) se v roce 2007 oženil s Petrou Foblovou z Nižboru (*1983), ale manželství bylo v roce 2010 rozvedeno.